Včera padaly hvězdy, tzv. Perseidy. Perseidy proto, že prý vylétají ze souhvězdí Persea.
Večer jsme se rozhodli, že se na ně pojedeme podívat někam za město. Ale bohužel nám počasí, ostatně jako každý rok, nepřálo. Po vydatném odpoledním dešti se na Krušných horách udělaly obrovské mrakové chuchvalce, a ty zakryly celou oblohu. Tak jsme zase nikam nejeli. Máma mi ale řekla, že mezi půl druhou a půl třetí by mělo padat nejvíc meteoritů. Šla jsem si číst. V půl druhé jsem zaklapla knihu a šla se podívat na balkon. Bylo pořád zataženo. Přesto jsem se rozhodla, že si tam sednu a chvíli počkám, jestli se něco nestane.
Čekala jsem tak čtvrt hodiny a najednou se na západě začaly trhat mraky a vykoukly hvězdy. A v tom spadla první. Zajásala jsem a čekala dál. Trhlina se pomalu rozšiřovala a odkryla mi poměrně velkou část nebe. A spadla druhá a třetí. Na pátou jsem čekala déle, ale dočkala se.
A pak odbilo půl třetí a já si říkala, že už bych měla jít spát. Ale nechtělo se mi. Ještě jsem čekala a pěkně dlouho. Najednou spadla šestá a hned za ní sedmá. Jako by hvězdy ten večer svítily nějak víc. Možná se mi to jenom zdálo. Přeci jen jsem měla svátek a člověk se cítí tak nějak výjimečně, když na jeho den padají hvězdy.
Říkala jsem si, že by mohla spadnout ještě jedna, protože osmička je moje číslo. A v tom spadla, ze všech nejkrásnější. Byla veliká, jasná a zanechala po sobě na chvíli hořící čáru a kouř. Bylo v ten moment v ulici takové ticho, až jsem měla pocit, že ji slyším. Něco jsem si přála...
já chci taky vidět padat hvězdy!

moc hezkej blog
a okomentuješ mi můj blog? moc lidí tam nechodí a komentářů mam jenom pár...