Tato témata spolu zdánlivě nesouvisí, ale já bych tak nazvala můj dnešní den. Vše začalo ráno, když jsem se vzbudila po strašné noci, kterou jsem moc neprospala. Koukla jsem na teploměr a zjistila, že je jenom 10 stupňů. Hrůza... Jenže ve škole bylo jen o 5 stupňů víc. Tak že celých, krásných 15 stupňů. Zavzpomínala jsem na léta studií na teplickém gymplu, kde nás nechali sedět ve třídě i při osmi a hned mi bylo tepleji:) Domů jsem se vrátila úplně vymrzlá.
Večer mě čekala návštěva knihovny kvůli besedě paní Květy Fialové a mamka mi volala, jestli tam jdu. Řekla mi taky, ať nechám upéct chleba v naší pícce. Nevím, zda všichni máte takovou pícku, ale pro ty, kteří ji nemají, napíšu postup. Musíte do takové vaničky dát dva otáčecí nože, které promíchávají těsto. Poté vodu, chlebovou směs, droždí. Celou nádobku vložíte do pece a zapnete to. No....myslela jsem si, že jsem udělala všechno, jak se má. Ještě jsem měla radost, jak mi to jde. Stroj pracoval a vydával obvyklé zvuky, ale byl v tom jeden malý háček. V nádobce se nic nehýbalo. No nebudu to prodlužovat. Všechno jsem vypla a znovu zapla. Vytáhla nádobku a znovu zastrčila. Po půl hodině snažení, kdy už jsem byla opravdu v koncích, jsem se podívala vedle pícky na kredenc. Tam ležely dva nože! Smála jsem se tak, že jsem je tam nemohla ani nasadit. V tu chvíli jsem si připadala jako blbá blondýna. No nakonec to dopadlo všechno dobře a těsto se začalo promíchávat.
O hodinu později jsem už seděla na besedě. Paní Fialová je opravdu úžasná, krásná osoba. Jde z ní tolik pozitivní energie. A moc jsme se všichni nasmáli. Bohužel to trvalo jen hodinu. Klidně bych tam byla i déle.
Když jsem se vrátila domů (po hodině komorní hry), byt už krásně voněl chlebem. Takže vše nakonec dopadlo dobře. Klárka
Ta příhoda se zapomenutými noži mě pobavila
... konečně si nepřipadám jako magor. Mně se takové věci stávají den co den
.