close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Když vydržíte mlčet, uslyšíte melodie lidí kolem sebe.
Norwegian Wood

Komu zvoní hrana...

26. září 2008 v 17:39 | Klárka |  Povídání
Nikdy jsem si nemyslela, že budu myslet na někoho, koho jsem plných 18 let svého života neznala. A přece je to možné. Dnes jsem se dozvěděla, že zemřel můj strýc. Byl už dlouho nemocný, měl totiž rakovinu. Ale proč to sem vlastně píšu? No protože nevím, jak se s tím mám vypořádat. Někdo by možná mohl říct, že je to moje rodina, a tak by mi mělo být líto, že zemřel. Ale mě ho není líto. Já totiž necítim vůbec nic. Celou dobu jsem o něm věděla jen z fotek a vyprávění.
Podle vyprávění se můj strýc narodil v Pardubicích jako první ze čtyř dětí. Nikdy se mu nechtělo pracovat, ale v dospělosti se oženil, založil rodinu a poté je opustil a vypařil se. Že psychicky týral rodinu a hlavně svou matku, to tady rozebírat nebudu. Celou dobu žil dobrovolně jako bezdomovec (i v Praze). A před dvěma lety se ukázal jenom proto, že ho někdo na ulici zmlátil a okradl, a jemu v nemocnici zjistili rakovinu. Vrátil se zpátky a všichni ho s radostí uvítali. Nikomu se neomluvil. Zase bral všechno samozřejmě.
A teď mi řekněte, jak mám nad takovým člověkem truchlit. Když jsem se dozvěděla o jeho smrti, tak mě napadly jenom dvě věci. Zbytečně promarněný život a jak je babičce. Nevim jak se s tím vypořádá táta, ale mě to bude trvat ještě dlouho. Nyní je mi téměř 20 a udělal to znova. Možná mě štve, že jsem mu nestihla říct, co mi udělal tím, že se vrátil. Nevím.
Ptáš se komu zvoní hrana?
No přece tobě.
Čekals na to celý život a teď by ses chtěl bát?
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Magus Magus | Web | 26. září 2008 v 17:45 | Reagovat

Každý blog je něčím okouzlující - tento nelze vyjmout. Je ovšem dobré se taky nějak inspirovat. Co myslíš ? V každém případě pokud máš zájem se můžeš jakkoliv a kdekoliv u mě zviditelňovat až do setmění všech věků...

2 Momoko Momoko | Web | 26. září 2008 v 19:33 | Reagovat

Máš plné právo necítit smutek nad jeho smrtí, možná je ošklivé, že to tak píšu, ale takový člověk si podle mě ani lítost nezaslouží...

3 Mrnjous Mrnjous | Web | 26. září 2008 v 22:35 | Reagovat

I já si myslím, že necítit smutek nad někým, kdo do Tvé rodiny "oficiálně" možná patří, ale nikdy se jako člen rodiny nechoval, není nic zlého. Naopak, je to asi přirozené. Alespoň já jsem toho názoru, že rodinu nedělá jen společná krev, A ač je smutné, že by člověk možná víc litoval cizího, než někoho z "vlastního kruhu" ... je to pochopitelné.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Děkuju za návštěvu. Přijďte zas. Klára