O životě svaté Barbory se dochovaly zmínky jen ve Zlaté legendě. Příběh vypráví, že Barbora pocházela ze šlechtické rodiny a žila v Malé Asii. Její otec Dioskuros stále cestoval, a tak ji nechal zavřít do věže ze slonoviny. V ní se nechala tajně pokřtít knězem převlečeným za lékaře. Dioskuros se vrátil z cest, ona mu vše řekla, utekla před jeho hněvem a ukryla se ve skalní rozsedlině. Chudý pastýř vyzradil otci její úkryt. Ten jí vydal římským úřadům. Dívku mučili a odsoudili k smrti. Sám Dioskuros jí sťal hlavu. Bohužel ho hned poté spálil na popel blesk, který sjel z modré oblohy, tak že jí o moc nepřežil. U nás byla patronkou všech, kdo mají co do činění se střelným prachem a zbraněmi.
Barborky.
Podle lidové víry se mají barborky nařezat v okamžiku, kdy se obzoru dotkne první sluneční paprsek ze třešně staré nejméně deset let. Větvička se odnese do domu, ve kterém žije potenciální nevěsta. Když o Štědrém dnu vykvete, tak se budete vdávat. Podle lidových pověr se daly barborky použít i k odhalování čarodějnic. Stačilo prý při jitřní mši rozkvetlý proutek ohnout do tvaru kruhu a podívat se skrz něj na věřící. Čarodějnice stály obráceny zády k oltáři.
Podle lidové víry se mají barborky nařezat v okamžiku, kdy se obzoru dotkne první sluneční paprsek ze třešně staré nejméně deset let. Větvička se odnese do domu, ve kterém žije potenciální nevěsta. Když o Štědrém dnu vykvete, tak se budete vdávat. Podle lidových pověr se daly barborky použít i k odhalování čarodějnic. Stačilo prý při jitřní mši rozkvetlý proutek ohnout do tvaru kruhu a podívat se skrz něj na věřící. Čarodějnice stály obráceny zády k oltáři.
Postavy Barbory.
Večer před svátkem svaté Barbory chodívaly po vsi "Barborky". Oděny byly bíle a přes obličej mívaly bílý závoj. Většinou chodívaly ve dvojicích či trojicích. Svůj příchod do stavení ohlašovaly zvonkem nebo šleháním metlami na okno.
Večer před svátkem svaté Barbory chodívaly po vsi "Barborky". Oděny byly bíle a přes obličej mívaly bílý závoj. Většinou chodívaly ve dvojicích či trojicích. Svůj příchod do stavení ohlašovaly zvonkem nebo šleháním metlami na okno.