Ve čtvrtek 4.10. jsem se byla podívat na výstavu Emila Filly do Jízdárny Pražského hradu. Bylo zajímavé pozorovat vývoj jeho malby. Nejdříve maloval hlavně ženy. Začal používat kontury. Použití barev je velice expresivní. Poté začal malovat dynamické souboje koní, býků a lidí se zvířaty. Zde můžeme vidět podobnost v technice malby s Pablem Picassem - vyvrácené hlavy dozadu, rozpolcený obličej, dvě oči na jedné straně hlavy. Po návratu z Buchenwaldu maluje velice expresivní obrazy. Je na nich vidět velké utrpení, ale i víra v lepší časy. Zanedlouho potom se ale jeho tvorba mění úplně na něco jiného. On totiž přešel na malování krajinek. A to konkrétně krajinek z okolí Peruce. Tedy výhledy na České středohoří. Kdyby vedle těch obrazů nebylo napsané, že to je od něj, tak bych tomu nevěřila. Neříkám, že jsou špatné, ale naprosto diametrálně odlišné od jeho předchozí tvorby.
Na závěr malá ukázka.

Zátiší s pohárem a hruškou

Kůň drásaný lvem