lat. anima ( řecky psyché) = oživující princip
Zdroj života, který je přítomen v každém živém organismu. V orfických mystériích (Řecko) byla chápána jako nesmrtelná entita (= bytost, jsoucí, schopnost existovat). Zdroj života, citů a myšlení a schopna podle principu metempsychózy (= stěhování duší; rozpracovaná hlavně v brahmanismu, buddhismu a hinduismu) putovat po smrti do jiných jedinců.
Zdroj života, který je přítomen v každém živém organismu. V orfických mystériích (Řecko) byla chápána jako nesmrtelná entita (= bytost, jsoucí, schopnost existovat). Zdroj života, citů a myšlení a schopna podle principu metempsychózy (= stěhování duší; rozpracovaná hlavně v brahmanismu, buddhismu a hinduismu) putovat po smrti do jiných jedinců.
myšlenka duše - 2 otázky:
- jestli je duše hmotná nebo duchovní substance
- jestli je univerzální nebo individuální
Hypotéza v Řecku předpokládala, že duši tvoří prvek v těle. Prvek látkové povahy, pneuma (o tom až ve filozofii helénismu).
Pro Platóna byla duše individuální skutečností. Aristoteles odmítl považovat duši za substanci. Podle něj, je duše forma těla.
Křesťanství považuje duši za osobní, individuální součást každého člověka. Je nesmrtelná, ale je spojena neoddělitelně s každým z nás. Přijalo lékařsko-filozofickou doktrínu o pneumatu - vědecký základ pro vytváření představ o duchu a duši pro jejich výklad a zobrazování.
Pneuma vychází s posledním dechem z úst umírajícího.
Souhlasím, fajn článek a říkám si: Kdybys nebyl hlupákem, nestal by ses medvědem.