Orfeus (Vyhnanec, Ten, kdo je sám) je jméno mýtického básníka, zakladatele orfické sekty, která se rozšířila v Thrákii v 6. až 5. století př. Kr. Středem orfického myšlení bylo enigma smrti a vzkříšení.
Orfismus se opírá o 3 základní předpoklady:
- každý jedinec má duši - přijal teorii reinkarnace či metempsychózy
- člověk je definován dualismem duše a těla
- po smrti těla duše podstupuje soud - může dostat trest, tedy novou reinkarnaci nebo odměnu v podobě vysvobození od reinkarnace a návratu k duchovní existenci
Moderní interpretace spojuje vznik orfismu s vnitřní reformou dionýsovských rituálů.
Orfická symbolika na mozaice z 1. století po Kr. Kolo - cyklus reinkarnací duše; lebka s křídly - nesmrtelnost duše; úhelník nahoře - dvojí možnost odměny nebo trestu, je také symbolem střídmého a přiměřeného způsobu života.
Egyptská malba zachycuje zrození obilí z mumie. Vztah mezi každoročním vzkříšením osiva a vzkříšením duše po smrti.
pekne