Mystéria byly zvláštní formy náboženství, které se začaly rozvíjet v 7. století př. Kr. Jejich učení bylo přísně tajné, rituály se nikdy neodehrávaly ve veřejných chrámech. Nejvýznamnější byla o Orfeovi a Dionýsovi, eleusínská mystéria (spojená s uctíváním Deméter a Persefony), o Mithrovi (staré íránské sluneční božstvo), samothrácká a Adonisova mystéria.
Byla praktikována elitářským způsobem. Měla velký vliv na rozvoj filozofického myšlení. Mezi 3. a 4. stoletím př. Kr. se rozšířila i do Říma. Ovlivnila i křesťanství. Křesťanské představy o existenci duše (v filozofii Řecka) a její nesmrtelnosti, o prvotním hříchu atd. byly v určité podobě přítomny v mystériích, hlavně v orfismu (filozofie Řecka). Všechna mystéria se zabývala představou smrti a vzkříšení. V těchto mystériích vystupovali vždy žena a muž. Jejich vztah byl nejprve přerušen smrtí a potom obnoven vzkříšením.
Existovaly také rituály spojené s vegetačním cyklem. Je to analogie mezi reinkarnací duše a cyklickým znovuzrozením rostlinstva.
Hlavní myšlenka mystérií je, že smrt není nezvratný a definitivní stav.
Mithrova mystéria. Byla spojená s orientálním kultem Slunce. Byla oblíbená v římských vojenských kruzích, protože jejich praktiky byly velmi násilnické.