Když vydržíte mlčet, uslyšíte melodie lidí kolem sebe.
Norwegian Wood

Smrt

6. března 2007 v 22:43 | Klárka |  Rýmování
Mám strach, že nedožiji rána, i když moje cesta byla vždy zdárná.
Mám strach, že nedožiji poledne, měla jsem vždy ráda pohledné.
Hodní nebyli pro mě, i když by se dobře starali o mne.
Mám strach, že nedožiji večera, už jde paní s kosou, je veselá.
Není čeho se bát, říká mi, nejsi ještě na řadě, zůstaň tady na zemi.
Směji se, ale uvnitř mám divný pocit, jako kdyby smrt na mne sáhla a přetrhla mou nit.
O pár let později smrtka jde znovu.
Nesměje se a já cítím zlobu, že přišlo to tak rychle a už tesají mi kříž.
Už přetrhla mou nit a já nemám strach, vlastně necítím nic co by rušilo mě, spíc až do konce světa a doufajíc, že někdo vzpomene na mne.
Odcházím se smrtkou pryč, zamykám svůj život na zámek a do duše házím klíč.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Děkuju za návštěvu. Přijďte zas. Klára