close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Když vydržíte mlčet, uslyšíte melodie lidí kolem sebe.
Norwegian Wood

Annis - 8. kapitola

28. února 2007 v 23:02 | Klárka |  Povídky
Domů
"Tak už jsi se rozhodla? Vezmeš si mě nebo ne!" řekl Meldon. "Ano vezmu si tě." "Ó, chystejte svatbu!" jásal Meldon. "Žádná svatba nebude, není na to čas. Vezmete se teď a tady", zavelel král. "Tedy předstupte. Trochu to urychlíme. Bereš si Meldone tuto dívku?" "Ano, konečně." "A ona bere si Meldona?" Annis mlčela. "Tak odpověz!" zakřičel Meldon. Annis si pomyslela: "Doufám, že mě Světlo nezradí." Potom sevřela talisman a zakřičela: "Lamil!" Najednou všechny oslepilo mohutné světlo. Annis viděla jak strážci zabili Meldona a krále. Potom odtáhli Alacara k Annis a oba je přenesli ke sloupům.
Strážci drželi Alacara, který kopal kolem sebe a snažil se ze sevření dostat. Annis mezitím rozmlouvala se Světlem. "Co mám teď udělat?" "Musíš najít na jednom ze sloupů místo, kam se dá zasunout talisman, který jsem ti dalo." "A který sloup to je?" "To bohužel nevím. Ale posvítím ti na ně." Annis vzala talisman a začala hledat. "Kolik času na to mám?" "Do západu slunce. Potom přijede královna Nalas. Když se ti to podaří než přijede, bude oslabená a ty ji snáze přemůžeš." Annis se Světlem hledala. Byla unavená, oči jí pálily, ale nevzdávala se. A když slunce už skoro zapadlo, našla co hledala. Zastrčila talisman do malé skulinky. Zem se pod ní otřásla tak, že málem upadla. Sloupy se začaly bortit. Zbyla po nich jen hromada černého kamení. "A to je vše?" "Počkej chvíli, něco by se mělo ještě stát." A opravdu. Z lesa vyběhli zlí skřítkové a začali s ohromnou rychlostí skládat kameny dohromady. Poté mužíčci zmizeli a před Annis stál obrovský, bílý sloup. "A jak se jmenuje tento sloup." "Ten ještě žádné jméno nemá. Lidé ho musí pojmenovat." Světlo pokynulo strážcům a ti vzpouzejícího se Alacara přivázali ke sloupu. Alacar se ještě chvíli zmítal, ale potom se uklidnil, zvedl hlavu a podíval se na Annis. "Alacare?" "Co to se mnou bylo, Annis?" "Poznává mě! Meldon tě nechal přivázat k Zapomnění, odvezl nás do pevnosti Mesmer. Tam ses oženil s královnou Nalas, která sem za chvíli dorazí." "To jsem toho stihl opravdu hodně. Co budeme dělat?" "Musím ji zabít nebo jinak zničit." "Mě jen tak nezničíš, děvenko", řekla Nalas, která se objevila mezi stromy. Přiběhla k Annis s mečem a jí se v rukách objevil nádherný, blyštící se meč. Bojovaly spolu. Alacar chtěl Annis pomoci, ale strážci jej zadrželi. "Annis to musí dokázat sama." Annis zatlačila Nalas ke sloupu. Nalas se vzpírala a snažila se od sloupu dostat pryč. Najednou ze sloupu vytryskl proud světla. Část z něj připoutala Nalas pevněji a část spadla na zem a jako vlna se valila všemi směry. "Co se to děje, Lamil?" "Toto světlo očistí zemi od všeho zla."
***
Annis nemohla vidět to co jiní lidé v zemi. Světlo vyhánělo a zabíjelo rytíře a jiné pomocníky zla. Celá země zářila, lidé jásali. Najednou vše pohaslo.
***
Světlo zmizelo i u sloupu a Nalas se sesula k zemi. Alacar jí pomohl vstát. "Nalas už není zlá, sloup ji změnil." "Myslím, že si s ní Alacar poradí." "Pojedeme domů, naše práce je u konce", řekla Annis. "Ale je tu jen jeden kůň." Najednou z lesa vyšli jejich koně. "Ale kde se…" "Světlo je přivolalo, Alacare."
Rozloučili se se Světlem, poděkovali za pomoc, nasedli a vyjeli domů. Zanedlouho vyjeli z lesa. Před pohořím Balés se ještě jednou ohlédli a Annis měla pocit, že vidí Světlo a spoustu jiných bytostí. Cesta přes Balés a bažiny rychle utekla. Už nebyla nebezpečná a prostředí kolem nich se taky velice změnilo. Všude rostla tráva, voněly květiny i stromy byly zelené. Za týden dojeli k domovu Alacara. Tam se Annis najedla a přespala jednu noc. Ráno ji Alacar a Nalas vyprovodili. "Někdy vás navštívím, nemám to daleko", řekla Annis a zmizela v lese. Odpoledne konečně vyjela z lesa. Před Annis leželo údolí s městem Nall. Spatřila svůj dům. Těšila se až uvidí otce. Dívala se do krajiny a vzpomínala na události minulých měsíců. Do tváře jí příjemně foukal vánek a slunce nádherně svítilo. Annis pobídla koně a řekla: "Jedu domů."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Děkuju za návštěvu. Přijďte zas. Klára