close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Když vydržíte mlčet, uslyšíte melodie lidí kolem sebe.
Norwegian Wood

Annis - 7. kapitola

28. února 2007 v 16:21 | Klárka |  Povídky
V pevnosti
Dojeli až k pevnosti. Tam sesedli a prošli obrovskou bránou. Uvnitř bylo hodně lidí. Spíš trosek...to co z lidí zbylo. Byl slyšet křik a nářek, praskající oheň a kutí železa. Všichni pracovali jako by měla začít válka. Annis se dívala do vyhublých a bledých tváří lidí. Někteří se na ni také podívali, ale jejich pohledy mířily zkrze ni. Chtělo se jí plakat nad utrpením, které viděla. Odvedli ji do nějaké temné místnosti. Alacara odvlekli jinam. Nevěděla kam, ale tušila, že si ho vezme na starost Nalas. Pořád nevěděla, jak ji přemoci a to byl cíl její cesty tak blízko. "Světlo mi přece slíbilo, že se to nějak dovím. Ale jak a kdy? Aby už nebylo pozdě. Třeba jsem něco přehlédla…nějaké znamení." Otevřely se dvěře. Vešel muž s kápí a pokynul jí, aby šla s ním. Šli dlouho širokými chodbami. Všude bylo velmi šero. Došli do sálu. Musel být obrovský, Annis jen tušila jeho opravdovou výšku. Vše halila tma. Světlo venku jako by nemohlo proniknout přes velká okna. Na druhém konci sálu seděl na trůně muž. Byl to pán této pevnosti a otec Nalas. "Poklekni před králem!" křikl na Annis muž s kápí a shodil ji na kolena. "Žádného nevidím", pomyslila si Annis, ale raději nic neřekla. "Ví proč je tady?" "Ne" "Ne? Ale to by měla vědět. Chtěla nás zničit. Ale to my nedovolíme. Ona nám ještě ráda pomůže." "Myslíte, že vám pomůžu? To mě raději hned zabijte, protože ode mne se vám pomoci nedostane." "Nemluvila na nás bez vyzvání! Odveďte ji!" "Kde je Alacar? Co jste s ním udělali?!" křičela Annis, když ji vlekli ze sálu. "Nestarala se a raději si rozmyslela, jestli nám pomohla." Annis odvedli zase zpět do té temné místnosti.
Nevědla, jak dlouho tam ležela než pro ni opět přišli. Zase klečela před "králem". "Tak už si rozmyslela, jestli nám pomohla?" "Ne a říkám vám znovu, že vám nikdy nepomůžu." "Odvést!" A tak to probíhalo každý den, možná každý měsíc. Annis už neměla pojem o čase.
Až jednou ji zase předvedli a Annis uviděla Alacara sedět vedle Nalas a krále. "Alacare! To jsem já, Annis. Ty mě nepoznáváš? Co to s tebou provedli?" Nalas vstala a řekla: "To není Alacar, kterého jsi znala. Nyní je to můj choť. Tak bys mu měla projevit trochu úcty. A ještě něco. Je tady někdo, kdo by tě rád viděl." Nalas ukázala za ni a Annis se ohlédla. Stál tam Meldon - poslední člověk, pokud to člověk byl, kterého si Annis přála vidět. "Annis. Jak rád tě vidím. Doufám, že jsi změnila názor a chceš si mě vzít." "Ne, tebe si nevezmu." Meldon zrudl a vytáhl dýku. "Meldone!" křikl král, "Ona dostane rozum." Opět Annis odvedli do místnosti, v níž trávila poslední dny, možná měsíce. Ale cosi se tu změnilo.
Nebyla tu už taková tma. Když za ní zavřely dveře, oběvilo se Světlo. "Jak jsi se sem dostalo?" "Bylo to velice těžké, ale jsem tady a chci ti pomoci." "Už jsem přestávala doufat. Jak mi chceš pomoci?" "Nejprve ti musím říct, že tvůj otec žije. A teď ta horší zpráva. Začala dlouho připravovaná válka." "Byla jsem tady asi dlouho, že?" "Ano, několik měsíců. A teď k tomu co musíme udělat. Brzy tě zase předvedou. Až se tě Meldon zeptá, řekni ano." "To nikdy!" "Annis musíš, jinak tohle nikdy nevyhrajeme." "Dobře tedy. Ale co dál?" "Nastav ruku" Annis se na ruce objevil malý předmět uvázaný na kůži. "To je talisman, který ti pomůže přivolat pomoc." "Jakou pomoc?" Světlo bliklo a v místnosti se objevily dvě postavy celé ze světla. "Jsou to také strážci sloupů. Přivoláš je a mě také, když talisman hodně sevřeš a vykřikneš nahlas moje jméno." Najednou Annis uslyšela kroky. Světlo i se strážci zmizelo. Dveře se otevřely a Annis odvedli ke králi.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Děkuju za návštěvu. Přijďte zas. Klára