Když vydržíte mlčet, uslyšíte melodie lidí kolem sebe.
Norwegian Wood

Annis - 6. kapitola

2. února 2007 v 20:50 | Klárka |  Povídky
Nevítané setkání
Alacar se prudce otočil a oba tasili meče. "Annis, Annis, ty jsis s sebou přivedla posilu, ale já myslím, že ti k ničemu nebude! Svažte je a připoutejte ke sloupům!" Rytíři se na ně vrhli a snažili se je svázat, ale Annis a Alacar se bránili seč mohli. Najednou se udělala tma, to Meldon chytil Světlo. Annis někdo bouchl zezadu do hlavy. Ztratila vědomí. Alacar ucítil, že Annis upadla a už se nehýbe. Poté i jeho omráčili.
Annis se probudila. Bylo už světlo. Byla přivázaná ke sloupu, pravděpodobně k Životu, protože si všechno pamatovala. Podívala se vedle sebe. Zatočila se jí hlava a ucítila tupou bolest na hlavě. Uviděla Alacara. Byl vzhůru, díval se do prázdna. "Alcare", zašeptala, ale on nevnímal. Potom se otočil a řekl: "Kdo je Alacar a kdo jsi ty?" Annis se vlily slzy do očí. Meldon nechal přivázat Alacara k Zapomnění. Přišel Meldon. "Proč ty slzy, Annis? Pro toho tady? Když se staneš mojí ženou, postarám se, aby byl zase v pořádku." "Nic mě nedonutí si tě vzít!" "Ani to, když ti řeknu, že jsem zabil tvého otce?!" A hodil jí k nohám zkrvavený kus košile. "Ne, ani to mě nedonutí!" řekal roztřeseným hlasem. "Však já tě nějak přinutím! Zabte ho!" ukázal na Alacara. "Zadrž!" byla to princezna Nalas. Meldon pokynul a řekl: "Výsosti, tady by jste neměla být, váš otec se bude zlobit." "To není vaše starost, Meldone. Nejsem už malé děcko. Právě on mne posílá, aby jste oba dva přivezl. A navíc, kdo vám dovolil je přivázat ke sloupům? Ty tady nejsou proto, aby je používal každý! Ty smíme používat jen můj otec a já." řekla Nalas a pohlédla na Annis a Alacara. "Výsosti, já myslel, že je váš otec na cestách, tak jsem..." "Vy jste myslel, a proto jste si dělal, co se vám zlíbí." "Ale výsosti.." "Mlčte! To si s vámi vyřídí otec." "Odvažte je", přikázal Meldon. Annis cítila, jak jí uvolnili ruce. Trochu zavrávorala, ale zůstala stát. Zato Alacar se sesul k zemi. Oba odvedli a posadili na koně. Celá družina, v čele s Meldonem a Nalas, vyrazila. Jeli celý den jen s malými přestávkami. Annis si všimla, že jedou stejnou cestou, kterou sem přijeli s Alacarem. Na noc se utábořili ve velké jeskyni, kterou cestou objevili. Tuto noc Annis nemohla spát. Nejen, že se bála, ale také přemýšlela o různých věcech. "Konečně svítání" pomyslela si. A opravdu, slunce vyšlo. Všichni se probudili a začali se připravovat na odjezd. Vyrazili.
Když došli na konec pohoří Balés, otočili se směrem na jih. Jestliže Annis připadala krajina na severu zlá a zničená, tak tady na jihu to bylo ještě mnohem horší. Byla černošedá. Na všem byl šedý povlak a místy vykukovaly černé stromy a domy. Strašný pohled. Touto krajinou jeli dva dny. A když už si Annis myslela, že to nevydrží, konečně vyjeli a spatřili pevnost. Tyčila se do obrovské výše. Nefoukal vítr, ale přesto černé vlajky na jejích věžích vlály jako ve velké vichřici. Byla černá, byla to smrt. Její jméno bylo Mesmer.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Děkuju za návštěvu. Přijďte zas. Klára