Když vydržíte mlčet, uslyšíte melodie lidí kolem sebe.
Norwegian Wood

Annis - 5. kapitola

31. ledna 2007 v 21:25 | Klárka |  Povídky
Lunael a Světlo
Přes pohoří Balés šli dva dny a když druhý den scházeli ze skal, naskytl se jim nádherný pohled na les Lunael a nad ním zapadající slunce. Annis pronesla: "Zvenčí les vypadá moc krásně." "Ano, je nádherný, ale sídlí v něm zlo. Teď si odpočineme. Dovnitř vstoupíme až ráno", řekl Alacar a šel nasbírat suché dříví.
Od lesa byli pro jistotu dál, ale po chvíli jim i ta vzdálenost připadala velice malá, ale zpět do skal nechtěli. Rozdělali oheň a pojedli. Annis vytáhla knížku a hledala popis cesty lesem ke sloupům. Když to našla, začala číst: "Když jsem vešel z východní strany do lesa, našel jsem úzkou cestičku. Ta se různě klikatila a navazovala na jiné. Cestou nebyly žádné křižovatky, tak že jsem se nemusel rozhodovat, kterým směrem se dát. Ten les vás přímo vede ke sloupům. Dostal jsem se až na širokou cestu. Musela to být kdysi jedna z hlavních cest, kudy sem chodily zástupy lidí pro pomoc. Ta cesta mě vedla hodně dlouho. Došel jsem na rozcestí. Najednou jsem uslyšel hudbu. Byla přenádherná. Věděl jsem..." "Dál to nepokračuje, ta kniha je už zničená. Tak že co bude dál se dovíme až na místě." "Mě to přijde jako pohádka", řekl Alacar. "Spisovatel šel za mnohem lepších podmínek. Dokonce se dá říct, že šel jen tak na procházku." Annis si lehla a dívala se na hvězdy.
Ráno se probudila první. Bylo velice brzo, slunce ještě nevykouklo nad skalisky pohoří Balés. Přichystala snídani a probudila Alacara. V rychlosti pojedli, zasypali popel hlínou a kamením a vyrazili. Jeli přesně podle popisu spisovatele. Všude byl klid. Bylo až nepříjemné ticho a sluneční světlo skoro vůbec nepronikalo mezi hustými větvemi stromů. Jeli pořád hlouběji a hlouběji. Najednou se před nimi objevila široká cesta. Alacar se zastavil. "Jedeme správně, proč zastavuješ?" "Nechce se mi tudy jet, je to moc nebezpečné." "Ale jinak se ke sloupům nedostaneme, Alacare." "Co kdybychom sledovali cestu a šli podél ní v houštině." "Raději ne, je moc hustá a trnitá. Prodrat se jí by nám trvalo hrozně dlouho", řekla Annis. Alacar ještě chvíli přemýšlel a potom vyjel na cestu.
***
"Pane, co si přejete?" "Morasi, řekni mužům ať se připraví. Já tu jejich cestu trochu urychlím." "Ale pane, ono jim pomůže to zatracené Světlo." "Něco s ním provedeme, teď mě nech o samotě." "Jistě, pane." Meldon se soustředil a vyslal k Annis myšlenku, že ví o její přítomnosti v lese.
***
"Alacare, Meldon už ví, že jsme v lese!" řekla vyděšená Annis. "Jak to víš?!" "Sám mi to řekl." "Rychle, musíme jet ke sloupům!" Vyrazili jako šípy. Jeli tak rychle, že se vyhnuli i zlým skřítkům, kteří po nich marně házeli kameny. Uháněli dál a dál, až se octli na rozcestí. Zastavili a Annis se zeptala: "Proč zastavujeme? Musíme jet rychle dál!" "Něco se mi tu nelíbí", řekl znepokojeně Alacar. V lese se nepohl ani lísteček. Bylo ticho. A potom začala v dáli znít hudba. Byla nádherná, pronikala do jejich duší jako doušek vody po velké žízni. Utichla a po chvilce se zase ozvala ještě blíž a pomalu se přibližovala. Annis a Alacar se ani nepohnuli, pozorně poslouchali a dívali se upřeně mezi stromy. Tu se objevilo světlo. "Annis, víš co to je?" "Ano. To je Lamil, ale většinou se mu říká jen Světlo. Objeví se vždy, když je les v nebezpečí a pomáhá těm, kdo pomoc potřebují." "Opravdu si myslíš, že to není past?" "Ne, v té knížce co jsem četla je o něm mnoho legend. Neobjevuje se příliš často. Spisovatel tedy nešel zrovna v přátelských podmínkách. Měly bychom ho následovat, ukáže nám cestu ke sloupům." Světlo se pohybovalo, šli za ním. V lese se najednou setmělo, jen Lamil svítilo na cestu. Najednou se zastavilo a oni uviděli dva úžasné, mohutné sloupy. "Ale ty sloupy měly být bílé a ne černé", řekla Annis. "Asi zčernaly pod zlým kouzlem", řekl Alacar a upřeně se na sloupy zadíval. Annis přemýšlela, jak by se dalo zlu zabránit. A tu jí začalo něco našeptávat: "Musíš zabít královnu Nalas a zbavíš všeho světa zla." "Jak jí mám zabít", říkala si. "Ona si tě najde sama, ale pozor, bude chtít Alacara, protože se jí velice zalíbí." Annis si uvědomila, že vlastně mluví s Lamil. "Ale jak jí mám zabít?" zeptala se v duchu Annis. "Nejdříve musíš zničit Meldona a jak dál v tom už ti pomoci nemohu." "A kdo mi pomůže?" "Nevím, ale určitě někoho potkáš, slibuji." "Alacare, musíme porazit Meldona i jeho družinu. Já potom zabiji královnu Nalas. Světlo mi to řeklo. Nevím ale kdo to je." "Ale jak je najdeme?" zeptal se Alacar a Annis řekla: "Myslím, že oni našli nás!"
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Děkuju za návštěvu. Přijďte zas. Klára