Když vydržíte mlčet, uslyšíte melodie lidí kolem sebe.
Norwegian Wood

Annis - 3. kapitola

29. ledna 2007 v 23:12 | Klárka |  Povídky
Varování
Když se ráno probudila, zjistila, že Alacar už odešel. Na stole jí však nechal lístek, na němž stálo:
"Dojdi si do spíže, je v rohu pod poklopem. Vezmi si něco k snídani. Vrátím se na oběd. Alacar."
Najedla se a šla se projít do lesa. Byl krásný den, slunce svítilo mezi stromy a ptáci nádherně zpívali. Šla chvíli po cestičce až došla na mýtinu. Na druhé straně uviděla křoviny. Když přišla blíž, zjistila, že tu rostou lesní maliny. Ochutnala...byly tak sladké. Rozhodla se, že se Alacarovi za jeho pomoc odvděčí dobrým koláčem. Vytáhla šátek a nasbírala je. Vrátila se zpět a upekla koláč. Zrovna, když ho vytahovala z pece, přišel Alacar. První, co uviděl, byl šátek ušpiněný od něčeho červeného. Lekl se, že je to krev a chtěl se Annis zeptat, jestli se nezranila, ale vzápětí ho pohladila silná vůně malinového koláče. "Tak jsem zpátky. To jsi nemusela Annis." "Chtěla jsem se ti odvděčit za pomoc. Jak si pořídil ve městě?" "Nějaké kožešiny jsem prodal a nakoupil potřebné věci. Byla jsi určitě na mýtině, že ano?" "Dál jsem se bohužel nedostala." Alacar si sedl ke stolu a Annis před něj dala talíř s koláčem. Když dojedl řekl: "Koláč byl moc dobrý, děkuji ti. Nechceš se projet po lese?" Annis jen přikývla a šli pro koně.
Vzal ji po celém lese i na jeho okraj, jen na západní stranu ne. Jeli zrovna kolem nějakých skal, když tu se najednou ozval hlas: "Annis! Annis!" "Ty jsi něco říkal, Alacare?" "Ne, ale slyšel jsem to také." Znova a silněji zazněl ten hlas: "ANNIS!" "Kdo mě volá?!" zakřičela Annis. "To jen já, stará skála." Annis se podívala na skálu a ta jako by se na ně dívala. "Co ode mě chceš?" "Musím ti říct důležité poselství. Vítr mi ho přivál a jedině ty můžeš pomoci." "A jaké je to poselství?" zeptala se Annis a pomyslila si: "Už se nevrátím."
"Život a Zapomnění se probudili ze spánku,
nepřátelé však je mají v moci,
pomoz lidem odvrátit zlo,
jinak celý svět zhyne pod věčnými ranami."
"Ale jak mám pomoci?" zeptala se zoufale Annis. "To já nevím", řekla skála,"na to budeš muset přijít sama." Už nepromluvila. "Annis, jedno víme, ti nepřátelé jsou zlí rytíři a hlavně Meldon:" "Já se ale bojím, že Meldon není ten hlavní, určitě je vede ještě někdo horší." Obrátili koně a jeli do chalupy. Tam sbalili ty nejnutnější věci a potraviny a rychle vyrazili. Alacar se zeptal: "Kde jsou Život a Zapomnění?" "Jou na západě, měli bychom tam zahnout co nejdříve." " Pojedeme na jižní stranu lesa a poté obrátíme na západ!" Nejeli moc dlouho a octli se na kraji lesa Annis spatřila město. "Tam jsem jezdil prodávat kožešiny. Nerad to tu opuštím." "Alacare, víš, že les je pro tebe bezpečný. Zůstaň tu, já to zvládnu sama. "Ne, musím jet s tebou, budeš potřebovat pomoct." Annis mlčela. "Jedeme." Pobídl jejího i svého koně a vyjeli.
Jeli přes pole i lesy a čím víc se přibližovali k lesu Lunael, tím byla krajina drsnější, zrádnější a nebezpečnější. Co chvíli museli z koní sesednout a vést je přes zrádné balvany, hluboké močály a tůně, a dokonce i kolem propastí, protože jejich koně jako by zešíleli a chtěli do propastí skočit. Annis a Alacar putovali touto nehostinnou krajinou několik týdnů. Věděli, že jsou v zemi, kde kouzla a čáry mají nadevším moc, ale přece jen se divili, jak rychle se dobrá kouzla změnila na zlá a krutá.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Děkuju za návštěvu. Přijďte zas. Klára