Když vydržíte mlčet, uslyšíte melodie lidí kolem sebe.
Norwegian Wood

Annis - 2. kapitola

29. ledna 2007 v 22:01 | Klárka |  Povídky
Alacar
Nevěděla, zda to byl Meldon nebo někdo z jeho rytířů, ale snažila se co nejrychleji dostat hlouběji do lesa. O kus dál se zastavila a poslouchala. Neslyšela žádný podezřelý zvuk, jen ptáci občas zazpívali. Jela dál a myslela na otce, na město a jestli se ještě někdy vrátí domů.
***
Město bylo plné kouře. Tarin, Ramis a všichni ostatní pobili spoustu rytířů. Když Meldon bojoval s Ramisem, zranil ho a usekl mu kus košile. Schoval ho, že jej později určitě využije. Poté zvolal: "Všichni do sedel! Jedeme!" Meldon a zbývající rytíři odjeli. Ve městě zavládlo ticho. Byl slyšet jen praskot ohně. "Tak a je dobojováno." "Doufám, že se nevrátí."
***
Annis se zastavila na malé mýtince. Posadila se pod strom na jejím okraji, aby si trochu odpočinula. Najednou zaslechla kousek od sebe zvuky. Někdo se prodíral houštím. Zavedla koně do křoví a schovala se vedle něj. Zpoza stromů vyjel muž na koni. Vypadal, že je vysoký, měl dlouhé tmavé vlasy a ošlehanou tvář. Zastavil se kousek od okraje mýtiny. Pozorně poslouchal. Zřejmě neslyšel nic podezřelého, protože sesedl. Annis byla opatrná. Nechtěla, aby to byl jeden z posluhovačů Meldona a ona mu dobrovolně vběhla rovnou do náruče. Řekla si, že ho bude chvíli pozorovat. Neznámý se nechoval nijak podezřele, ale ona nepřestávala být obezřetná. Posadil se ke stromu, ale tak, že na něj Annis neviděla. Snažila se co nejtišeji přejít na druhou stranu stromu, za nímž se schovávala, ale praskla pod ní větvička. Neznámý vyskočil a podíval se přímo jejím směrem...uviděl ji. Šel k ní a promluvil: "Jsem Alacar. Nemusíš se mě bát, nic ti neudělám. Jak se jmenuješ?" "Annis" "Kam cestuješ, Annis?" "Bohužel necestuji, utíkám před Meldonem." "Potkal jsem v lese jednoho z jeho rytířů. Ptal se mě na tebe. Budeš se muset hodně skrývat. Nechceš zůstat u mne? Bydlím tady v lese. Nikdo tě tu hledat nebude." " A můžu ti věřit?" "Myslíš, že kdybych byl Meldonův posluhovač, že bychom tu teď mluvili?"
Nejeli dlouho, když v tom se před nimi objevila malá chalupa. Sesedli z koní a vešli dovnitř. Chalupa opravdu nebyla příliš velká. Byla tam malá kamna, stůl se dvěma židlemi a postel pokrytá kožešinami. "Udělej si pohodlí, já zatím ustájím koně." Annis si sedla na postel. Byla unavená. Lehla si, zavřela oči a po chvíli usnula.
Probudila se večer. Otevřela oči a uviděla Alacara u kamen. Právě vařil večeři a ona si vzpomněla na svého otce a na jeho báječné večeře. Podívala se z okna. Venku byla tma. Tak jsem tedy prospala celé odpoledne, řekla si vduchu. Alacar se otočil. "Odpočinula sis?" "Ano, je mi mnohem lépe." Zvedla se z postele a posadila se ke stolu. Jídlo bylo dobré. "Zítra ráno jedu do města, můžeš se mnou, jestli chceš." " Raději ne. Nechci se příliš ukazovat. Meldon mě stále hledá." "Dobrá. Můžeš se projít po lese, je tu celkem bezpečno. Ale o jedno tě prosím, nejezdi na západ. Žijí tam věci, které bys nerada potkala", varoval ji Alacar. "Neměj obavy. Nemám v krvi tolik chtivosti po dobrodružství, abych se dobrovolně odevzdala do rukou jisté smrti." Dojedli. Alacar sklidil talíře, Annis si vytáhla knížku a začala si číst. "Co to čteš, Annis?" "To je o sloupech Život a Zapomnění. Je tu zapsán příběh a také podrobně cesta." "O těch sloupech se vypráví hodně různých pohádek i příběhů", řekl Alacar a vytáhl malou dřevěnou skřínku. Z ní vyndal kožený váček a vysypal z něj peníze. Nejdříve je přepočítal, pak pokýval hlavou a odsunul velice malou hromádku. "Tohle mi musí zítra stačit. Když něco prodám, třeba bude i víc." Annis vzhlédla od knížky a zeptala se: "Ty něco prodáváš? Můj otec vyráběl proutěné koše, nejlepší v celém kraji. Já je pak chodila prodávat na trh." "Prodávám kožešiny ze zvěře, kterou v lese ulovím." Uklidil knížku zpět a řekl: "Jdu spát ať zítra vstanu brzy." Zvedl se, šel ke dveřím a zamkl je, poté připevnil okna. "Až budeš chtít spát, vzbuď mě, lehnu si na zem." Lehl si a za chvíli Annis slyšela jeho klidné oddychování. Zavřela knížku a se svítilnou šla k posteli. Ani jí nenapadlo, aby jej budila. Lehla si vedle něj, zhasla svítilnu a usnula.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 sarka sarka | 14. září 2007 v 19:28 | Reagovat

pěkný

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Děkuju za návštěvu. Přijďte zas. Klára